Kožní infekce

Onemocnění kůže patří mezi nejčastější nemoci, někdy jen banální, jindy vedoucí k dalekosáhlým imunobiologickým a psychickým následkům. Častou příčinou onemocnění kůže jsou zánětlivé stavy.

Bakteriální záněty (Pyodermatitis)

Spektrum bakteriálních zánětů kůže sahá od snadno rozpoznatelných, lehce ovlivnitelných povrchových kožních infekcí až po hluboké agresivní, gangrenózní až nekrotizující záněty kůže, ohrožující život. Včasné rozpoznání zánětu a včasná léčba může zvrátit průběh onemocnění. Typickou charakteristikou bakteriálních zánětů je hnis, označují se také jako hnisavé záněty.

Impetigo

Mezi běžné bakteriální infekce patří impetigo. Jde o povrchový zánět kůže vznikající nejčastěji osídlením streptokoky a stafylokoky. Postihuje všechny věkové kategorie a vyskytuje se nejčastěji v místech předchozího porušení kožní celistvosti. V úvodním stadiu se objevují žlutavé bulky, které často praskají a vysychají. Formují se v dlouhotrvající jizevnaté změny a nezřídka jsou přítomné zarudnutí a svědění. Většinou se impetigo nešíří, avšak u oslabených jedinců se může šířit do hlubších vrstev a vést k systémovému zánětu s dalšími komplikacemi.

Léčba závisí v první řadě na zvýšení osobní hygieny a zvýšení dezinfekčních opatření. Ručníky a povlečení by mělo být denně vyměněno a práno při vyšších teplotách. U stavů s těžším průběhem se doporučuje lokální léčba Bactrofenem případně celková léčba antibiotiky. Osvědčila se i fototerapie a z přírodních možností se uplatní zejména šalvěj, měsíček, přeslička a další.

Léčba přírodními preparáty - vhodné jsou včelí produkty, zevně i vnitřně. K posílení imunity zejména pak pýr plazivý a kopřiva.

Folikulitida (Folliculitis)

Folikulitida je formou bakteriálního zánětu kůže postihující zejména vlasové folikuly. Zánět však nezůstává ohraničen pouze na vlasový folikul ale šíří se v přilehlé tkání, formujíc takzvaný furunkl. Častěji postihuje oblasti s větším zastoupení potních žlázek. Nejčastějším původcem je zlatý stafylokok, z dalších patogenů jsou známé Klebsiely, Enterobacter a Proteus.

Účinnost léčby závisí na možnostech ovlivnění kauzální příčiny, kterou je nejčastěji narušení imunitního systému (AIDS, cukrovka, stavy po transplantacích, léčba kortikosteroidy). Lokálně lze aplikovat protizánětlivé masti, například Bactroban. Základem je opět dostatečná hygiena.

Celulitida (Cellulitis)

Pod pojmem celulitida si každý představí pomerančovou kůži na stehnech. Ve zdravotnické terminologii se však pod tímto pojmem označuje akutní hnisavý zánět zasahující kůži i podkoží. Zánět se zachytí i v přilehlých uzlinách a v nejtěžší formě vede ke gangrénám a nekrózám. V počátečním stadiu se projeví zarudnutím a ztvrdnutím kůže spojené s výraznějším edémem. Stav rapidně pokračuje, zasahuje zmíněné přilehlé uzliny. Celkové příznaky zánětu v pokročilejších fázích zahrnují vysoké horečky, schvácenost, bolestivost a vyžadují hospitalizaci a vysoko dávkovanou kombinovanou antibiotickou léčbu. V krajních případech je přistupováno k chirurgickému „debridementu“ kdy postižená tkáň musí být chirurgicky odstraněna. Komplikace mohou být smrtelné (bakteriální endokarditida, záněty ledvin, septický stav). Nejčastějším původcem jsou zlaté stafylokoky a hemolytické kmeny streptokoků.

Absces

Absces kůže je vzácnější komplikací hnisavých infekcí postihující zejména pacienty s postižením imunity. Projeví se zejména zarudnutím, bolestmi, teplem a otokem postiženého místa. Absces vyžaduje chirurgické ošetření a v některých případech celkovou antibiotickou terapii.

Virové záněty kůže

Spektrum virových zánětů kůže je široké a s většinou běžných virových nákaz se setkáváme v dětském věku. Jejich projevy i závažnost jsou velice různorodé a závisí také na obranyschopnosti organizmu a hygienických návycích.

Herpetické infekce

Pod obrazem spalniček probíhá infekce varicella-zoster virem. V dospělosti se můžeme setkat s hůře probíhající lokalizovanou formou, známou spíše pod názvem pásový opar. Jde o nepříjemné onemocnění postihující nervovou tkáň s typickými puchýřky v oblasti zásobené postiženým nervovým kořenem. Projevuje se silnými bolestmi a nepříjemným svěděním v postižené oblasti, někdy i s projevy oslabení postižené končetiny. Odeznívá během několika týdnů a vyžaduje včasnou antivirovou terapii.

Průběh může být zmírněn zejména vyšší dávkou vitaminů nezbytných pro správnou funkci nervového systému (vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin E). Zvláště u starších lidí může i dlouho po proběhlém zánětu přetrvávat výrazná bolestivost a změna citlivosti kůže označovaná jako post herpetická neuralgie.

Herpes simplex virus naproti tomu probíhá většinou jen s lehkými projevy a je známější jako anguli infectiones s postižením ústního koutku. Postačí běžná lokální terapie například Zoviraxem a vitaminy.

Parvovirus B19

Malý DNA-virus ze skupiny Parvoviridae je původcem způsobujícím onemocnění známější pod názvem pátá nemoc. Vyskytuje se nejčastěji ve věku 4-15 let. Klasická manifestace zahrnuje mírně zvýšenou teplotu několik dnů s nasedajícími projevy zánětu dýchacích cest, typickým drobným načervenalým výsevem na tvářích šířícím se na končetiny a trup. Závažnější komplikací infekce parvovirem, naštěstí však méně častou, je artritida.

Ostatní infekční onemocnění

Z dalších virových zánětů kůže lze zmínit infekce enteroviry projevující se v dětství příznaky zahrnující kromě kůže i postižení dutiny ústní a infekce poxviry způsobující měkké vředy.

Stejně jako u ostatních virových infekcí je léčba symptomatická a doporučuje se zvýšený přísun vitaminů.

Parazitární onemocnění

Parazitární onemocnění kůže jsou v naších klimatických podmínkách vzácnější. Výjimkou je onemocnění svrabem. Infekce odborně označována Scabies, je způsobená drobným pavoukovcem, Sarcoptes scabiei. Přenos je zprostředkován úzkým osobním kontaktem (rodina, společné lůžkoviny, sexuální kontakty) a již dávno se nejedná jen o onemocnění lidí s nižšími hygienickými návyky. Parazit se stal odolnějším a přirozeně přichází ve vlnách přibližně každých pět let v místních epidemiích.

Základem léčby je ošetření celé kůže Permetrinem nebo Ivermectinem (Anti-scabies mast), a denní výměna a vyvařování lůžkovin a všeho oblečení. Oblečení je třeba prát okamžitě, případně vystavit nízkým teplotám, vzhledem k velké schopnosti původce přesunu.

Z přírodních látek se osvědčuje extrakt „Tee trea“, zvláště u forem rezistentních k běžným anti - parazitárním lékům.

Plísňové onemocnění

Plísňové onemocnění kůže jsou často opomíjené pro svůj pomalý průběh a celkové komplikace. Svým charakteristickým zápachem a narušením estetického vzhledu však i tyto pomalu probíhající záněty mohou způsobit nemalé potíže. Obecně jsou původci plísňových onemocnění velice odolné, a také obtížně zvládnutelné běžnými metodami léčby.

Epidermofyty - jedná se o nejrozšířenější plísňové onemocnění kůže. Plísně se usazují zejména v záhybech, v místech záparu. Časté jsou plísňová onemocnění nehtů, meziprstních prostor, v tříslech a pod prsy.

  • Plísňové onemocnění nohou je jedno z nejčastějších plísňových onemocnění. Příležitost nákazy se vyskytuje především na veřejných koupalištích, sprchách tam, kde chodíte bosi. Onemocnění se projevuje svědění, zčervenání a šupinatěním kůže, mohou se projevit i puchýře na prstech nebo na ploskách nohou. Nehty na prstech jsou tlustější a žloutnou. Někdy se dostaví i zápach.
  • Plísňová onemocnění v oblasti třísel se častěji vyskytují u mužů než u žen. Onemocnění se projevuje výskytem svědivé červené plochy v tříslech, popř. na genitáliích. Někdy dochází k rozšíření vyrážky i na hýždě.
  • Kvasinková infekce dochází k ní tehdy, jestliže plíseň, která již v těle existuje nahradí užitečné bakterie , které ji jinak mají pod kontrolou.

Kvasinkové infekce se vyskytují především u žen v pochvě, méně častěji u mužů na žaludu, a pokud nedojde k léčbě lehce se šíří dál do těla. Kvasinková infekce se projevuje především hustým, bílým, tvarohovým výtokem z pochvy, v okolí genitálu dochází ke zvýšené citlivosti a svědění. Postižený má časté nucení na močení, při kterém se dostavuje pocit pálení. Kvasinková infekce se může vyskytovat i v ústech. Způsobuje ji moučnivka.

Léčba - kromě syntetických antimykotických preparátů (Nizoral, Mycomax) lze využít opět obklady z listů šalvěje, ořechu a yzopu lékařského. Základem je samozřejmě zvýšená hygiena a zabránění zapaření.

Autor textu: Mudr. Jan Latta