Kůže

Kůže tvoří ucelený zevní povrch lidského těla a představuje značnou styčnou plochu mezi vnějším a vnitřním prostředím. U dospělého člověka může její celková plocha představovat dokonce až 2 m2 a s tukovou vrstvou vážit až 20 kg. Jedná se tedy o největší orgán těla zabezpečující významné funkce, které jsou dány jeho hraničním postavením.

Ochranné funkce kůže jsou velmi komplexní. Kůže nepředstavuje jen mechanickou bariéru proti zevním vlivům, ale zároveň zajišťuje i imunitní ochranu před nejrůznějšími mikroorganismy, a to prostřednictvím tzv. Langerhansových buněk. Ty rozpoznávají patogen a zprostředkovávají ho právě imunitnímu systému. Kůže poskytuje i ochranu před slunečním zářením, vlhkem a větrem.

Rozhodující význam má kůže také při termoregulaci. Spolu s podkožním tukem je ideální izolací proti chladu a drobné cévy fungují jako vynikající výměník tepla. Dalším významným kožním mechanizmem termoregulace je pocení. S ním souvisí i často opomíjená funkce pachových signálů. Kůže je schopna i resorpce a exkrece, tedy vstřebávání a vylučování, a to zejména látek rozpustných v tucích. Vylučování probíhá v potních a mazových žlázkách a vstřebávání celým povrchem.

Kůže slouží rovněž jako receptorový orgán. Pomocí specializovaných kožních buněk rozpoznáváme dotek, tlak, teplo, chlad nebo bolest. Barva, textura a hydratace kůže jsou podstatnými prvky další významné funkce, která slouží jako prostředek sociální komunikace.

V neposlední řadě je velmi významnou funkcí kůže také funkce metabolická – v kůži se tvoří velké množství různých látek a mimo jiné zde vzniká účinkem UV záření vitamín D nezbytný pro správnou tvorbu kostí a zubů. Kůže má pro lidský organismus nezastupitelný význam, a proto je nezbytné o ni pečovat.

Kůži tvoří tři základní části:

Pokožka

Pokožku (epidermis) představuje několik vrstev buněk dlaždicového epitelu. Svrchní vrstvy kůže jsou stále v procesu rohovacení – odumírají a odlupují se. Příčinou je jejich neustále vzdalování se od zdroje krve a živin, proto pozvolna degenerují, plní se keratinem (rohovinou) a odumírají. Kompletní obměna pokožky trvá zhruba tři týdny. Buňky ve spodních vrstvách se bez ustání dělí a vytlačují tak starší buňky směrem nahoru. Spodní vrstvy pokožky obsahují rovněž pigmentové barvivo melanin – obranu před škodlivými účinky UV-záření. V pokožce nenajdeme žádné kapiláry (vlásečnice) a většinu živin čerpá ze škáry.

Škára

Druhou – pevnou a pružnou vazivovou – vrstvu nazýváme škára (dermis). Tvoří ji síť kolagenových a elastických vláken. Na rozhraní pokožky a škáry leží škárové papily obsahující kapilární sítě a nervová zakončení. Díky zvlněné struktuře papil (otisky prstů) zajišťující velkou plochu jimi může pronikat dostatek živin. Proces stárnutí pak souvisí se ztrátou pružnosti – uvolněná kůže tvoří záhyby a vrásky.

Podkožní vazivo

Pod škárou najdeme vrstvu zvanou podkožní vazivo (hypodermis), jehož součástí je různé množství tukových buněk, sloužících jako zásobárna energie. Kromě toho jsou zde přítomny rozpuštěné vitamíny A, D, E a K a tzv. Vater-Paciniho tělíska – receptory tlaku a tahu. Podkožní vazivo izoluje a chrání svaly a nervy, podkožní tuková vrstva pak determinuje tvar a hmotnost celého lidského těla.

Autor textu: Mudr. Jan Latta